Sakrální památky

Kaple sv. Jiří

Poblíž kostela, v dolním rohu hřbitova, je vzácná novogotická kaple sv. Jiří, postavená roku 1901.

Zbudoval ji Georg Mořic Wolny se svou ženou Veronikou.
Plnil tak slib daný Bohu, po uzdravení z těžké nemoci.
Po létech byla kaplička opravena a znovu slavnostně vysvěcena a jako významná sakrální stavba reprezentuje gotickou architekturu. 

V letošním roce byla kaplička zcela zrekonstruována a byla jí dána původní podoba, na základě dobové pohlednice. 

(pohlednice – novogotická kaple sv. Jiří, kolorovaný světlotisk, vydavatel neznámý, r. 1902, archiv Petr Havrlant, Hradec nad Moravicí)

Při opravách zde byla nalezena listina, dokládající její vznik. Tato byla postoupena archivu v Opavě a její pracovníci pro nás zajistili český překlad.

Cituji:

Na místě, kde se nyní v božském tichu nachází rozestavěná kaple, stála dříve stará zchátralá plísní prostoupená jednoduchá malá kaple, která již byla blízko zřícení a postavena údajně na začátku minulého století tehdejším statkářem Andreasem Kunzem z čísla popisného 37 ve Vrchách. Již po několik let se rozhodoval pan Georg Wolny, nyní výměnkář u statku ... ve Vrchách, že zchátralou kapli nahradí novou, kterýžto plán uskutečnil v roce 1901.

Za tímto účelem se obrátil ohledně zhotovení plánů na stavitele pana Josefa Kabellu ve Vítkově, kterému byla stavba také předána, a který s pomocí svého dozorce na stavbě pana Josefa Czischcka ze Svatoňovic stavbu ke spokojenosti dokončil.

Ležící na rohu silnice je dokončené stavební dílo, které přijde na více než 2000 korun, skutečnou ozdobou, a protože se také zdejší statkáři čile podíleli na vzniku kaple dovozem cihel z obce Kunín a písku z Jerlochovic, je k mání důkaz, že .... (pozn. Chybí část slova, snad zdejší?) obyvatelstvo ve Vrších nepostrádá potřebnou víru.

Budiž ještě zmíněno, že dlažba a vybavení oltáře byly nakoupeny ve Vídni, truhlářské práce provedl pan Franz Pauler z Vítkova, pokrytí věže obstaral klempíř pan Emil Schindler z Fulneku. Kříž upevněný na věž zdobil dříve věž kostelní.

Šlechetný zakladatel kaple, který před šesti lety, protože byl bezdětný, postoupil svůj majetek své neteři, ukázal zdatný smysl pro pokrok a úsilídůrazně zasáhnout, když bylo nutno(pozn. Nelze přesně přeložit důsledkem nepřítomnosti slov). Tak měl jistě své srdce na pravém místě.

Georg Wolny a jeho žena Veronika to byli také (pozn. nelze přesně přeložit důsledkem nepřítomnosti slova), kteří opatřili hřbitovu v roce 1879 opravdovou ozdobu, když ho vybavili krásným mramorovým křížem.

Zakladatel se také aktivně podílel na veřejném životě. 31 let byl členem obecního zastupitelstva, z toho 20 let jako obecní radní. Od roku 1869 je členem místní školní rady a od roku 1880 v ní zastává místo předsedy. V tomto postavení vždy vystupoval vřele za zájmy školy, a vždy podával pomocnou ruku, když bylo nutno ji podpořit. Když byla zřízena nová škola, obstaral do každé třídy hezký obrázek císaře. Převzal úlohu vychovávat sirotka od jeho 2. až do 14. roku života atd. atd. Jeho památka bude proto jistě ještě dlouho po jeho smrti uctívána.

Nakonec budiž ještě uvedeno, že v obci, která nyní čítá 88 domovních čísel, působí v současnosti jako farář pan Johann Beinhauer z Jančí, jako vrchní učitel pan Heinrich Wanke z Kunína a jako starosta od 1. července 1899 pan G.M. Schiessel statkář .... (pozn. Statkář se zřejmě vztahuje ke starostovi, nelze říct jednoznačně, chybí tam jedno slovo). Dřívější starosta a majitel rychty (pozn. nelze přesně přeložit důsledkem nepřítomnosti slova) J.G. Moraw, který nyní žije ve Fulneku, zastával úřad nepřetržitě 43 let.

Podrobné informace o současných poměrech se nalézají v zakládacím kameni školy a v kostelní báni, která byla připevněna na počátku 90. let.

Vrchy, 10. července 1901

Heinrich Wanke

tvůrce tohoto pamětního spisu

Georg Wolny

zakladatel

Čertova kaple

Leží na okraji lesa „Nadějova“, severovýchodně od obce.

Z četných pověstí se i ve Vrších zachovalo lidové vyprávění, které navazuje na původ kapličky Panny Marie Loretánské, známé spíše pod názvem „Čertova Kaple.“  

Dle naší pověsti roku 1747 rubal chudý dělník Jan Kašpar dříví na pokraji lesa „Nadějova“. Jednou ho při práci navštívil myslivecký mládenec a sliboval mu bohatství pod podmínkou, že skočí střemhlav z nejvyšší jedle.
Touha po penězích v Kašparovi zvítězila. Když byl téměř na vrcholu stromu, slyšel z obce zvonit poledne a začal se modlit.
V tu chvíli se mu zjevila Panna Maria a zahrozila: „Nepokoušej Pána Boha a neskákej.“
Teprve nyní poznal dřevorubec v myslivci ďábla, jenž mezitím rychle zmizel.
Kašpar děkoval Bohu za záchranu a majitel lesa nechal v těchto místech vystavět kapličku.
Uvnitř je obraz s nápisem „Na tomto místě byl zachráněn Marií Loretánskou v roce 1747 Jan Kašpar“.

Jiná verze o původu kaple praví, že se v těchto místech každodenně modlil pobožný muž, který neměl prostředky k vybudování kaple, po níž toužil. Ďábel mu nabídl pomoc a ostatní se shoduje s první verzí.

Na počátku dvacátého století se v blízkosti kaple usadil poustevník Abendrot, původem chudý obuvník z Fulneku. V lese si vybudoval primitivní obydlí z kamenů, jež bylo šest metrů dlouhé a dva široké, s jedním okénkem k potůčku a dvěma ke kapličce.
U dveří měl kamenný krb, vzadu lože z plochých kamenů, jimiž bylo pokryto i celé obydlí. To vše doplněno rákosím a mechem.
Živil se výtěžkem tří terasovitých zahrádek, kde pěstoval zeleninu a brambory.
Mimo jiné opatroval kapli a udržoval věčné světlo.
Každoročně 12. září za ním přicházeli lidé z celého okolí na pouť, obdarovali ho a on jim na požádání připravil občerstvení. Za časů nouze žebral v okolí.
V zimě přebýval nejprve ve Fulneku a později po neshodách s příbuznými v Lukavci.
Po světové válce mu obec pobyt v pustevně zakázala a on pak zemřel v Lukavci.

Význam zdejší kaple byl však daleko hlubší, než nám praví pověst.
Pán, jenž kapličku zbudoval, a o kterém byla v pověsti zmínka, nebyl nikdo jiný než fulnecká vrchnost.
Obrovská rozlehlost lesů, rozkládajících se od Fulneku až k Opavě a pak dále do Slezska, skýtala poměrně bezpečný ilegální styk s cizinou.
Vezmeme-li v úvahu čilý kontakt exulantů s domácím obyvatelstvem v 18.století, vyvstane nám domněnka spojitosti kapličky s nadějemi exulantů i domácího obyvatelstva na svobodu náboženskou.
Cesty zahraničních emisarů směřovaly rozlehlými hvozdy směrem k lesu „Nadějov“, a dále pak na Fulnecko.
Tady docházelo k tajným setkáním s domácími nekatolíky. Toto počínání však nezůstalo skryto vrchnosti, a ta se rozhodla učinit schůzkám v odlehlých místech rychlý konec.
Vystavěla zde kapličku a její vznik podložila zbožnou pověstí. Místo začali navštěvovat poutníci a lidé z celého okolí, a tím bylo zabráněno nekatolíkům z Fulnecka v dalších kontaktech se zahraničím.

Boží muka - Gellnerova kaple

Další zajímavá pověst je spojena s původem boží muky nad vsí, při rozcestí: Vrchy, Kunčice, Březová, Vlkovice-Stará vojenská cesta.

Dle pověsti se zde v dávných dobách vždy o půlnoci zjevoval zlý duch, který byl postrachem lidu a hleděl mu všemožně škodit.
Na pomoc proti zlým duchům používali lidé zaklínací formuli, po jejímž vyslovení pozbyl duch veškeré moci: „Já a všichni dobří duchové chválíme Pána Boha, jsi-li též dobrý duch, chval ho s námi.“

Jedné noci jel po zmíněné cestě forman, na osudném místě se před ním objevil zlý duch.
Forman použil zaklínací formuli, vynechal však počáteční slovo „já“. Řekl tedy všichni dobří duchové …….Na to se duch zeptal: „a ty nejsi dobrý duch? A dal formanovi facku, začal se po něm sápat a chtěl ho odnést s sebou. Forman se bránil a začal utíkat k nejbližší chalupě.
Sotva stačil za sebou zavřít dveře na závoru, zaslechl za nimi prudký náraz, jak na dveře mocně zlý duch dopadl. Forman byl zachráněn.
Ráno, když otevřeli obyvatelé domu dveře začali hledat stopy po tajemném pronásledovateli.
A skutečně stopa zůstala.
Na domovních dveřích po silném nárazu zlého ducha zůstalo vypálené znamení v podobě koňské podkovy. Byl to neklamný důkaz, že tajemný pronásledovatel byl sám ďábel.
Pro upamatování a na ochranu proti zlým duchům byl v oněch místech postaven mariánský sloup. Později opatroval toto místo usedlík Gellner z čísla 7.
Odtud dostal sloup název Gellnerova kaple.

Další památná místa
O zbožnosti zdejších obyvatel svědčí fakt, že málokterá obec v okolí se mohla chlubit takovým hojným počtem kapliček, křížků, Božích muk a jiných sakrálních staveb. Vybavení interiérů a mramor na kříže byl velmi často dovážen z Rakouska a Itálie, což vypovídá nejen o zbožnosti, ale i o zámožnosti valtéřovských sedláků. 

Kaple na pozemku číslo 3 byla postavena Karlem Ulrichem, který plnil slib daný Bohu za zachránění života při těžké operaci. 
Kaple založená Františkem Münstrem,byla postavena na místě neštěstí, kde rozzuřený býk rozpáral hospodáře.
Nedaleko kostela stojí pomník věnovaný obětem první světové války.